Financování investic

Financování investic

1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA FINANCOVÁNÍ INVESTIC

    Financováním investic se obvykle rozumí financování prvotního pořízení, obnovy a rozšíření různých  forem dlouhodobého majetku. Často je financování investic nazýváno dlouodobým financováním. Je tomu tak proto, že přeměna investičního majetku na penežní formu trvá déle než u běžného mjetku a penežní prostředky jsou vázány v investičním majetku po delší dobu.

    Dlouhodobé  financování investic společnosti by mělo sledovat následující 3 základní cíle:

    · zajistit ekonomicky zdůvodněnou rozpočtovanou výši kapitálu na předpokládané investice, které splňují požadovanou míru výnosnosti,

    · dosáhnout co nejnižších průměrných nákladů kapitálu na požadované investice;

· nenarušit finanční stabilitu společnosti (nezvýšit podstatně finanční riziko společnosti).

Tyto zdroje dlouhodobého financování investic lze členit na:

    a) interní zdroje,

    b) externí zdroje.

    Zdroje financování se nejčastěji třídí podle dvou hledisek – podle svého původu a podle vlastnického vztahu.

    Interní  zdroje dlouhodobého financování  představují finanční zdroje, které vznikají na základě vnitřní činnosti společnosti. Mezi tyto zdroje jsou

    1.  Odpisy

    Odpisy jsou peněžním vyjádřením opotřebení dlouhodobého majetku za určité období a vyjadřují snižování hodnoty dlouhodobého majetku. Vzhledem k tomu, že jsou součástí nákladů, tak snižují zisk a tím i odváděnou daň z příjmů, aniž jsou výdajem.

    Jejich výše závisí na výši pořizovací ceny dlouhodobého majetku, jeho zařazení do odpisové skupiny a na zvoleném způsobu odpisování.

    Odpisy, na rozdíl od zisku (po zdanění a úhradě dividend či podílů), jsou relativně stabilní zdroj financování. Je tomu tak proto, že odpisy nejsou ovlivneny tak velkým množstvím proměnlivých faktorů jako zisk a že společnost je má k dispozici i v těch případech, kdy nevytvořila žádný zisk a tržby pokrývají pouze úroveň nákladů.

2. Nerozdělený zisk

    Nerozdělený zisk (někdy označován jako zadržený zisk) představuje část zisku po zdanění, která není použita na výplatu dividend či tantiém nebo na tvorbu fondů ze zisku.

    Z hlediska fungování zisku jako zdroje financování potřeb společnosti je velice důležitá přeměna účetně vykazovaného zisku na peněžní prostředky. Účetně vykazovaný zisk je nezbytnou podmínkou pro pozitivní vývoj peněžních prostředků – sám o sobě však nestačí. Je třeba zajistit, aby bylo uskutečňováno jeho systematické inkaso formou plateb od odběratelů po úhradě všech závazků společnosti. Společnost může sice vykazovat zisk běžného roku, přitom ale nemusí disponovat odpovídajícími peněžními prostředky na financování svého rozvoje.

   Výhody nerozděleného zisku jako zdroje financování spočívají především v následujících skutečnostech:

• snižuje se finanční riziko plynoucí z vyššího zadlužení, a tím i riziko vzniku nákladů  finanční tísně a úpadku,
• umožňuje realizovat investice s vyšším rizikem, na které je obtížné zajistit externí zdroje,
• není spojen s pravidelnou výplatou úroků, či splátek jistiny,
• nezvyšuje se počet akcionářů či věřitelů, tím i kontrola nad činností společnosti,
• nevyžaduje emisní náklady.

   Nevýhody, kterými jsou:

• zisk je málo stabilní, hrozí zde možnost jeho neočekávaného snížení,
• nepůsobí zde úrokový daňový štít, a tak je relativně dražším zdrojem,
• vzniká zde nebezpečí méně intenzivního tlaku na efektivnost,
• z pohledu společníků, kteří preferují výplatu dividend, dochází k omezení výplaty podílů na zisku. (5)

3. Rezervní fondy

    Rezervní  fondy jsou součástí vlastního kapitálu společnosti. Představují část zisku společnosti, kterou si společnost ponechává jako ochranu proti různým rizikům. Pokud jejich použití není předem určeno, mohou být dočasně do určité míry využity jako interní zdroj financování. Tvorba rezervních fondů také nepřímo ovlivňuje výši nerozděleného zisku společnosti.

4. Ostatní interní zdroje

     Penzijní  fondy pro zaměstnance jsou většinou tvořeny u větších společností. Velmi rozšířené jsou penzijní fondy pro zaměstnance v USA. Jedná se o speciální typ dlouhodobé finanční rezervy, která je používána na úhradu starobních důchodů zaměstnanců (většinou jde o doplněk k důchodu od státu). Společnost se zaváže za určitých podmínek vyplácet zaměstnanci starobní důchod a aby mohla tento závazek plnit, musí společnost vytvářet dlouhodobou rezervu – penzijní fondy.

     Penzijní  fondy se nezahrnují do vlastního ani do cizího kapitálu, tvoří samostatnou položku v bilancích společností. Prostředky, které nejsou použity na již výše zmíněný účel, může společnost použít k financování různých svých potřeb, samozřejmě včetně investic. Většinou jde ale o financování investic, které přispívají ke zhodnocení fondu.

   Zdroje získané prodejem majetku společnosti nevytváří ve skutečnosti žádný zvláštní zdroj pro financování investic. Je tomu tak proto, že jak tržby z prodeje majetku, tak zůstatková cena prodaného majetku jsou součástí výnosů a nákladů, a tím ovlivňují provozní i celkový zisk společnosti. V konečném důsledku je touto skutečností ovlivněn nerozdělený zisk, o kterém bylo již pojednáno.

    EXTERNÍ  ZDROJE dlouhodobého financování jsou finanční zdroje, které společnost získá ze svého vnějšího okolí. Do externích zdrojů dlouhodobého financování řadíme vklady vlastníků (emise akcií), zdroje získané pomocí obligací, dlouhodobých úvěrů bankovních, dlouhodobých úvěrů dodavatelských, finančního leasingu eventuálně zdroje získané formou finanční podpory státu  či jiných institucí.

      Výhodou externích zdrojů financování je skutečnost, že tyto zdroje umožňují společnostem přesněji reagovat na potřebné změny jejich majetku v souvislosti se změněnou situací na trhu.

      Nevýhody. Rozšiřuje se počet společníků (akcionářů) či věřitelů, kteří ovlivňují rozhodování ve společnosti, kontrolu nad její činností. Zvyšují se také náklady společnosti – at’ už ve formě nákladů na emisi cenných papírů nebo úrokových nákladů. Zároveň se zvyšují nároky na udržování likvidity, aby společnost byla schopna splácet své závazky.

     Externí  zdroje financování můžeme členit na vlastní a cizí. Mezi externí vlastní zdroje financování patří zejména vklady vlastníků a financování formou venture capital. Mezi externí cizí zdroje patří zdroje získané pomocí obligací, dlouhodobých úvěrů bankovních, dlouhodobých úvěrů dodavatelských, finančního leasingu eventuálně zdroje získané formou finanční podpory.

     1. Vklady vlastníků

       Pokud v průběhu činnosti společnosti vznikne další potřeba kapitálu (např. potřeba financovat efektivní rozvoj, splatit úvěry apod.) a společnost nemá dostatečné vlastní zdroje financování, může dojít ke zvýšení vkladu majitelů. Forma vkladu závisí na právní formě společnosti.

     Výhody, kterými jsou neexistence pevného závazku vyplácet podíly na zisku a snižování finančního rizika společnosti v případě, že má společnost vysokou míru zadlužení.

     Nevýhodou je především ta skutečnost, že podíly na zisku jsou vyplácené ze zisku po zdanění, z čehož plyne vyšší nákladovost financování.

     2. Venture capital

     Ten se používá při financování velmi rizikových projektů.

     „Rizikový kapitál je dočasný zdroj financování, poskytovaný firmě společností rizikového kapitálu výměnou za majetkovou účast v ní. Investor, který rizikový capital poskytl, se spolupodílí na podnikatelském riziku, má stejná práva i povinnosti jako vlastník.

   Mezi výhody tohoto zdroje financování patří zejména:

• možnost získat značný objem finančních zdrojů pro financování dalšího rozvoje

podniku,

• možnost využít obchodních a řídících schopností investora,
• zlepšení kapitálové struktury a vytvoření předpokladů pro získání dalších zdrojů

formou dluhového financování.

   Nevýhody, např.:

• obavy podnikatelů ze ztráty samostatnosti,
• obavy vlastníků z úniku informací,
• malý počet výnosných projektů,
• nefunkčnost kapitálového trhu. (4)

    3. Obligace

    Dluhopis je cenný papír, který vyjadřuje dlužnický závazek. Je důležité ale upozornit, že u tohoto typu cenných papírů existují dva pojmy: dluhopis a obligace. Dluhopis je chápán obecně jako cenný papír, který vyjadřuje dlužnický závazek emitenta vůči majiteli tohoto cenného papíru. Je spojen s určitou dobou splatnosti, jež může být krátkodobá, dlouhodobá nebo střednědobá. Obligaci chápeme jako dlouhodobý dluhopis emitovaný firmou, orgány místní samosprávy (municipální obligace) nebo státem. (1)

   Výhody:

• Úrok z dluhopisu je daňově uznatelným nákladem, tedy snižuje základ pro výpočet daně z příjmů.
• Úroky z dluhopisů jsou na rozvinutých kapitálových trzích nižší než požadované výnosy z kmenových (někdy i z prioritních) akcií, proto je financování pomocí emise dluhopisů levnější než financování formou emise akcií.
• Jestliže je rentabilita celkového kapitálu vyšší než úroková sazba z dluhopisů, vzniká pákový efekt – finanční páka. To znamená, že se v důsledku zadlužení zvyšuje zisk na 1 akcii.
• Umožňuje soustředit značný objem dlouhodobého kapitálu.
• Umožňuje udržení kontroly stávajících vlastníků.

   Nevýhody:

• Dochází ke zvyšování finančního rizika, vyplývajícího ze zvýšení podílu dluhu v kapitálové struktuře podniku.
• Vznikají emisní náklady.
• Dojde-li k poklesu podnikové výkonnosti a jeho zisku, mohou pevné splátky výnosů (úroky) způsobit finanční potíže emitenta.
• Podnik musí zveřejnit emisní podmínky, které představují investiční záměry

emitenta.

     Podniky mohou dluhopisy nejen emitovat, ale také i využít jako finanční investici.

     4.  Dlouhodobé bankovní úvěry

    Bankovní  úvěr představuje nejčastější externí zdroj financování. Ve smlouvě o úvěru je sjednána částka, kterou banka dlužníkovi půjčuje, doba splatnosti nebo termíny splátek a úroková sazba spolu se způsobem výpočtu úrokových plateb. Banka obvykle požaduje nějaké formy zajištění pro případ neplacení a další smluvní závazky. K financování investic se používají dlouhodobé bankovní úvěry, jejichž konečná splatnost je delší než jeden rok.

    „Výhody bankovních úvěrů jsou shledávány především v následujících skutečnostech:

• Přijetí bankovního úvěru umožní dosáhnout větší pružnosti v kapitálové struktuře společnosti a společnost je tak schopna rychleji reagovat na stále se měnící podmínky na trhu, což následně vede k vyšší tvorbě finančních zdrojů.
• Bankovní úvěr mohou získat i společnosti, které nemohou emitovat a umístit akcie a nejsou rovněž schopny vydat a umístit podnikové dluhopisy na kapitálovém trhu vzhledem ke své velikosti a omezené publicitě.
• Podmínky poskytnutí bankovního úvěru jsou sjednávány individuálně, podle konkrétních podmínek a situace společnosti.

    Nevýhody, které jsou především následující:

• Prostěednictvím bankovního úvěru lze získat pouze omezený objem finančních prostředků ve srovnání např. s emisí podnikových dluhopisů a navíc po překročení určité míry zadluženosti přestává být bankovní úvěr pro společnost výhodný a alternativou s nižšími náklady se stává emise dluhopisů.
• Přijetí bankovního úvěru vyžaduje, aby měl podnik k dispozici určité množství vlastních finančních prostředků.
• Přijetí bankovního úvěru vyžaduje jištění ve formě zástav majetku.
• Výnosy a jistina musí být hrazeny včas, bez ohledu na to, zda společnost dosahuje zisku.
• Věřitelé mohou klást podniku určité omezující podmínky.“

    5. Dodavatelský úvěr

    Dlouhodobých dodavatelských úvěrů, které jsou poskytovány ve formě dodávek některých druhů fixního majetku.

    Využití  tohoto typu financování je velice úzce účelově omezeno. Předpokladem pro využití dodavatelského úvěru je získání dodavatele, který bude ochoten tento úvěr poskytnout a bude schopen dodat požadované stroje či zařízení. Tyto úvěry se však zpravidla poskytují pouze na určitou část ceny stroje nebo zařízení a vyžadují tedy i určitý podíl vlastních zdrojů.

     6. Finanční leasing

    Leasing představuje z právního hlediska třístranný právní vztah mezi dodavatelem, pronajímatelem a nájemcem, při kterém pronajímatel kupuje od dodavatele majetek a ten pak poskytuje za úplatu do užívání nájemci. Z finančního hlediska lze leasing definovat jako alternativní speciální formu financování potřeb podniku cizím kapitálem. Rozlišuje se leasing provozní (operativní) a leasing finanční (kapitálový).

    „Finanční leasing představuje dlouhodobý pronájem majetku

    Finanční leasing rozlišujeme přímý (pronájem, u kterého je výrobce i pronajímatel), nepřímý (třístranný vztah mezi nájemcem, pronajímatelem a věřitelem) a zpětný (prodej a zpětný pronájem; firma prodá majetek leasingové společnosti, ta jej hned pronajme zpět původní firmě).

    Výhody finančního leasingu z hlediska nájemce jsou především:

• užívání majetku bez jednorázového vynaložení vlastních peněžních prostředků na investici,
• možnost zahrnovat leasingové splátky do nákladů (časově rozlišené) a snižovat tím základ daně nájemce,
• „maskování“ skutečné zadluženosti (formálně se nezvyšuje míra zadlužení společnosti, dochází ke zlepšení likvidity společnosti).

    Nevýhody finančního leasingu hlavně patří vyšší cena, přechod téměř odepsaného majetku po ukončení nájmu do vlastnictví nájemce (ztráta daňové výhody odpisů) a možnost výskytu omezování z hlediska pronajímatele.

    3.7. Finanční podpora podnikových investic

    Těžiště financování podnikových investic spočívá v zemích s tržní ekonomikou v interních zdrojích, které jsou kombinované s rozmanitými formami dluhového a leasingového financování.

    Finanční podpora podnikových investic se uskutečňuje prostřednictvím různých forem, které lze rozdělit do dvou skupin:

1. přímé investiční podpory,

2. nepřímé investiční podpory.

     1. Přímé investiční podpory navyšují finanční zdroje podniku a mají zpravidla vysoce účelový charakter. Jedná se zejména o investiční dotace ze státního rozpočtu, z různých státních fondů či z rozpočtu samosprávných územních celků.

     Rozšířenost investičních dotací je nejvíce v zemědělství, železniční dopravě, městské hromadné dopravě a při výrobě energií z obnovitelných zdrojů. Mnohem intenzivnější využívání je u malých a středních podniků.

     2. Nepřímé investiční podpory snižují výdaje podniku, zmírňují jeho finanční riziko.

Řadíme mezi ně především daňové sazby, úlevy, daňové prázdniny, možnost urychleného odepisování dlouhodobého majetku, cla, státní záruky za dlouhodobé úvěry, příspěvky na úhradu úroku z dlouhodobých úvěrů, atd..

   ZAVĚR

      Volba způsobu financování investice do dlouhodobého majetku má vliv na hodnotu investic tím, že:

• Ovlivňuje hodnotu cash flow a zejména jejich rozložení v čase,
• Ovlivňuje výši vážených nákladů na capital podniku.

    Volba vhodného zdroje financování záměrů společnosti je jednou z nejdůležitějších činností, která má značný vliv na společnost jako celek a na její budoucnost.